Historie

Palác Zlatý Kříž: 1931—

Budova zapsána na seznamu nemovitých kulturních památek.

Monumentální stavba čp. 750 je umístěna v dominantní pozici na nároží Jungmannovy ulice a Jungmannova náměstí. Přes Jungmannovu ulici hledí na impozantní rondokubistický palác Adria (oba objekty měly shodné stavebníky – viz níže), užší fasáda se obrací do Jungmannova náměstí, na jehož východní straně je vstup do gotického kostela Panny Marie Sněžné, a na další straně objekt sousedí s tzv. Františkánskou zahradou (původní součást františkánského kláštera při výše uvedeném kostele).

Histrorická budova Palác Zlatý kříž

Předchůdkyně dnešní Jungmannovy ulice vznikla po založení Nového města pražského Karlem IV., nejprve byla nazývána Kovářská nebo Zvonařská podle řemeslníků zde usazených; v 17. a 18. století nesla název U karmelitánů, ale od 60. let 15. století byla známa rovněž jako Široká.

Současný název ulice dostala v roce 1878, kdy byla pojmenována podle významného českého filologa, spisovatele a národního buditele Josefa Jungmanna, který bydlel v dnes zbořeném domě čp. 36 (Baťková 1998, 810).

Ve stejné době získalo dnešní pojmenování rovněž malé náměstí při ústí Jungmannovy ulice (Jungmannovo náměstí), které se nejdříve nazývalo náměstí Panny Marie Sněžné nebo plac proti matce Boží Sněžné, v 19. století neslo název Františkánský plácek nebo U františkánů (Baťková 1998, 810).

Histrorická budova Palác Zlatý kříž

Stavitelem dnešního domu čp. 750 byla italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà z Terstu, stejně jako naproti se nacházejícího rondokubistického objektu, paláce Adria.

Oba domy vznikly v meziválečné době a výrazně svou hmotovou konfigurací a architekturou změnily charakter zástavby při ústí Jungmannovy ulice na Jungmannovo náměstí a Národní třídu. Zatímco palác Adria vznikl v letech 1923–4 (návrh: arch. Zasche a arch. Janák) na místě zbouraného dvoupatrového paláce, který zde na začátku 19. století nechal vystavět pasovský biskup hrabě Thun, monumentální administrativně-obchodní objekt čp. 750 (novostavba obsahovala rovněž několik bytů) byl postaven v následující dekádě na sloučených pozemcích zbouraných domů čp. 750, 751 a 752.

Historie uvedených tří domů byla dlouhá a složitá, v základech se jednalo o středověké objekty. Na tomto místě postačuje zmínit, že vlastníkem všech tří domů byl od roku 1899 Karel Rummel, od roku 1924 byly pak ve vlastnictví obchodníka Aloise Zoufalého a Ferdinanda Horáka. Ti domy prodali pojišťovně Riunione v roce 1927/8.

Histrorická budova Palác Zlatý kříž
V úrovni 2. patra je na věži umístěna reliéfní deska s vyobrazením benátského lva, letopočtem 1838 (založení pojišťovny) a nápisem „RIUNIONE ADRIATICA DI SICURTA“.

Stavba byla zadána arch. Fritzovi Lehmannovi, který s pojišťovnou spolupracoval na výstavbě několika jejích dalších budov v tehdejším Československu (v Ústí nad Labem a znovu v Praze) a také v zahraničí (v Sofii v Bulharsku) a povolení k užívání novostavby se dočkala v lednu 1931.

Histrorická budova Palác Zlatý kříž

Monumentální nárožní objekt je ze tří stran volně stojící, na jižní straně navazuje na dům čp. 749. Dvě hlavní průčelí se obracejí do Jungmannovy ulice a do Jungmannova náměstí, východní strana hledí do prostoru přístupové komunikace k Františkánské zahradě.

Dům byl vybudován na půdorysu písmene L, je skeletové konstrukce, vnitřně je dělen na čelní trojtrakt a levý dvoutrakt. v přízemí je L půdorys doplněn přízemním přístavkem na východní straně, obracející se do spojovací komunikace do Františkánské zahrady.

Dům se dvěma suterény je pětipatrový s ustupujícím posledním podlažím za čelní terasu, nároží je akcentováno věží, která roste od 1. patra, podepřena obloukovými konzolami, a vystupuje nad poslední podlaží ve formě hranolu. Na straně do Jungmannovy ulice je na nárožní věži v úrovni posledního podlaží balkónek, přístupný půlkruhově završenými prosklenými dveřmi.

Stylizovaná plachetnice
Na horní úrovni věže, na obou jejích delších stranách, jsou puristicky stylizované hodinové ciferníky.

Nejvíce archivně doložených změn v dotčeném objektu se vztahuje k době po skončení 2. světové války až po současnost. První úpravy po znárodnění objektu se datují do raných 50. let 20. století. v únoru 1953 byly navrženy a v červnu odsouhlaseny změny spočívající v rozšíření již existujícího lahůdkářství na nároží domu.

Konkrétně se jednalo o vybourání příčky mezi dvěma obchodními jednotkami nalevo od pasáže (při pohledu z Jungmannovy ulice) a zrušení schodiště spojující suterén s 1. patrem, vybudovaného dodatečně v pozdních 30. letech (viz výše). V zadní části prodejny (v části do Františkánské zahrady) byly pomocí příček zřízeny sklad drůbeže, šatna a umývárna.

V září 1954 byl schválen plán na zřízení telefonní ústředny v 1. patře objektu, v traktu do Františkánské zahrady (ve stavebním povolení se uvádí, že úpravy se dotknou mezaninu, jak je prostor 1. patra někdy v relevantních povoleních a plánech až do 90. let 20. století označován – viz též níže).

Původní krb a polygoniální lustr
Věž je zakončena profilovanou římsou a vybíhají z ní dvě vlajkové žerdě zakončené znakem pojišťovny — stylizovanou plachetnicí.

Úpravy zahrnovaly vybourání jedné příčky a zbudování nové příčky a vybourání okenního otvoru velikosti 600×1200 mm. V listopadu následujícího roku byl osazen neonový nápis státního podniku Pragoexport, který zde sídlil až do 90. let 20. století. Podle povolení měl být nápis osazen na kordonové římse a svítit modře, s červenými linkami.

Grafický návrh se ale v archivu stavebního úřadu nedochoval. Vzhledem k umístění pozdějšího firemního označení Pragoexportu (viz níže) lze předpokládat, že tento neon byl instalován na nárožní věži (alternativně na balustrádě). V listopadu téhož roku byly uskutečněny ještě další úpravy v objektu, a to v 1. suterénu. Jednalo se o zřízení restaurace a práce byly stavebním úřadem schváleny dodatečně.

Histrorická budova Palác Zlatý kříž

Původní krb v jednací místnost v 5. patře, původně předváděcí salón módního závodu Podolská (30. léta 20. století).

Polygonální lustr patřící původnímu salónu firmy Podolská (5. patro).

Za zmínku stojí dispozice 5. patra, která kupodivu odpovídá v hlavních rysech kolaudovanému stavu z roku 1930. Kolaudační výkres novostavby ukazuje, že v průběhu stavby došlo k podstatným změnám dispozičního uspořádání oproti původnímu plánu.

Z funkčního hlediska bylo významné, že původně navržené byty v tomto podlaží nebyly realizovány a byly přesunuty do 6. patra. Změna využití byla pak samostatně odsouhlasena stavebním úřadem v roce 1931. V celém podlaží sídlil v meziválečné době módní salón Podolská, po roce 1948 změněný na státní podnik EVA. Podesta je oproti podestám 2.–4. patra opět podstatně užší (jako v 1. patře).

Z ní se na užších stranách vstupovalo do zalomených chodeb vedoucích k dílnám, kancelářím a „salónům“ (zákaznickým místnostem oděvního závodu). Zalomené chodby jsou zčásti doposud zřetelné v půdorysu patra. v severním traktu byly dílny závodu, podstatně prostornější než dnešní kanceláře v tomto umístění.

Centrálně umístěné dveře v západní stěně podesty se otvírají do velké místnosti (šířka na tři okenní osy uličního průčelí), která byla předváděcí místností salónu Podolská (dnes zasedací místnost). Tato velká místnost je v podstatě jediným prostorem, kde se částečně zachovalo původní umělecko–řemeslné vybavení interiérů.

Histrorická budova Palác Zlatý kříž

Dvoje původní kovové dvoukřídlé dveře do salónu Podolská (jedny vedou z podesty schodiště, druhé do sousední kanceláře).

Dvoukřídlé kovové prosklené dveře ze salónu firmy Podolská do navazující kanceláře a vedle něho původní zrcadlo salónu.

Palác Zlatý Kříž a současnost

V posledních letech objekt prošel celou řadou rekonstrukcí, především v přízemí domu, kde bylo vyměněno nevzhledné mosazné obložení výkladců, které bylo doplněno kamennými prvky ve spodní části…

Pokračovat na současnost
Histrorická budova Palác Zlatý kříž